Symbol loďky je možno vidět na fotografiích vlevo nad kazatelnou a v hlavičce těchto stránek.
Přemysl Pospíšil – VARIACE NA EKUMENICKÝ SYMBOL
Autor plastiky, akademický sochař a malíř, ztvárnil pro náš chrám, občas sloužící i ekumenickým shromážděním, ekumenický symbol Světové rady církví. Dílo řezané do tvrdého dřeva vzniklo ve vzrušených letech 1968 a 1969. Poprvé ozdobilo náš chrám o svatodušních svátcích roku 1969.
LOĎKA – starý symbol církve, plující bouřlivým mořem dob a událostí, má podobu antické olejové lampy. Už svou existencí má církev svítit. Svítí, je-li napájena z věčného zdroje. Tím zdrojem je
KŘÍŽ – symbol Boží lásky, připravené přinést k záchraně lidí a světa nejvyšší oběť, Božího Syna, Ježíše z Nazareta. Rovnoramenný kříž je v byzantském umění symbolem Krista Vítěze triumfujícího nad zlem a smrtí. Ale je to přece kříž, na němž umíral Boží Syn. Stylizované obrysy těla na kříži Vítěze vyjadřují totožnost vítězného Krista s Kristem ukřižovaným. Obětovanému a obětujícímu se patří vítězství a sláva. Není větší slávy, než sláva oběti. On je zdrojem síly i ukazatelem cesty pro lodičku církve. Jen v něm má ona svou stabilitu.
MOŘE – ohrožuje svými vlnami naplnit, převrhnout a potopit loď. Ty vlny vystihují všecko zlé v člověku a mimo člověka, co hrozí uhasit světlo života. Na moři není vyjetých a vyšlapaných cest.
V každé chvíli stále nově musí křesťané hledat směr pro svou plavbu. A moře není cílem, tím je přístav, Boží království. Ono – jako ten přístav pro loď - určuje i pro nás směr a náplň života a způsob jednání.
VESLA – jsou ponořená do vln jako sondy. Zobrazují čtyři evangelisty, kteří nám z hlubin Božího zjevení vytěžili to, co pro svůj život víry a pro svou orientaci potřebujeme. Evangelium pomáhá pochopit i smysl doby. A nezávisle na příznivých či nepříznivých větrech nás pobízí směrem k Boží budoucnosti.
Tak nám toto výtvarné kázání pražského sochaře připomíná ve zkratce to, co nás spojuje na tomto místě v rodinu lidu Kristova, i to co nás přes hranice míst a časů sjednocuje s těmi, kdo Krista vyznávali, vyznávají a budou vyznávat.
Text: Miroslav Heryán
Přemysl Pospíšil (1924–2001) se věnoval malířství, sochařství, grafice a ilustracím. Působil také jako pedagog výtvarného umění na Univerzitě Karlově, ale i jako samostatný výtvarník a od roku 1957 byl členem skupiny Proměna.