Území sboru:
Tvoří je oblast údolí Berounky s okolím od Radotína po Řevnice.
Kdy a jak vznikl:
V r. 1921 na tomto území žilo celkem 6 evangelických rodin, patřících k filiálnímu sboru smíchovskému. Vlastní práce zde začala charakteristickým příběhem: Na podzim 1921 čekala skupinka mužů na přistavení vagónů pro odvoz cukrovky. Při rozhovoru na rampě se kdosi obrátil na bratra Šupa z Lochkova, aby jim pověděl, čím se vyznačuje evangelická víra. Jeho svědectví muselo být výrazné, neboť posluchači stáli o pokračování.. Na podnět hrstky evangelíků byly v sále místního hostince uspořádány dvě přednášky smíchovského vikáře A. Bílého. Během tří let, kdy se tu konaly přednášky a pobožnosti v bytech, vzrostl počet příslušníků na 187 a každým dalším rokem přibývalo, takže r. 1924 mohla být založena kazatelská stanice. Již tehdy se uvažovalo o postavení sborového střediska. Vikář Bílý vedl víru na biblický základ a jeho důrazy jí uchránily před pokušením „národního evangelia“.
Duchovní, kteří ve sboru působili:
1924 - 31.8.1936 - vikář smíchovského sboru Alois Bílý
14.11.1936 - 30.4.1938 - farář smíchovského sboru Jan Kučera
1.5.1938 - 24.12.1939 - vikář JUDr. Miloslav Horák
31.8.1940 - 31.8.1942 - vikář Jiří Ruml
po osamostatnění
18.12.1941 - 9.3.1960 - farář Jan Vejnar
16.12.1960 - 14.3.1971 - farář Miroslav Heryán
1.7.1971 - 30.4.1975 - farář ThDr. Milan Balabán po revoluci 1989 profesor ETF UK
1.5.1975 - 31.5.1978 - administrátor farář a senior Bohumil Betka ze Smíchova
1.6.1978 - 31.12.1994 - farář Miroslav Heryán, který 1.9.1992 také založil a řídil Biblickou a misijní školu v Hradci Králové (v r. 2003 zemřel).
1.3.1995 - 31.8.1997 - administrátorka farářka Dagmar Ondříčková z Berouna
1.9.1997 - 31.11.2002 - farář Jan Mamula
1.9.1997 - 31.12.2012 - farářka Lýdia Mamulová
Postupně se samostatnou farářkou sboru stala Lýdie Mamulová, od května 1998 rovněž konseniorka a od listopadu 2003 do listopadu 2009 seniorka Pražského seniorátu.
Současnost:
Výňatek z výročích zpráv za rok 2007
Celé jarní období roku 2007jsme žili ve znamení žádosti o grant Hlavního města Prahy na rekonstrukci elektroinstalace v našem kostele a rekonstrukci topení. Grant jsme dostali a práce mohly začít. Dalo by se říci, že tělesná práce v uplynulém roce převládla nad prací duchovní. Mnozí odvedli hodně fyzické práce, ale v duchovní jsme také nezaháleli. Biblické hodiny před prázdninami sice v loňském roce skončily již v květnu, ale probíhaly velmi intenzivně. Průměrná návštěvnost biblických hodin v prvním pololetí byla 7 účastníků. Na výkladech knihy Exodus se mnou spolupracoval bratr Pavel Hampl a vznikaly velmi zajímavé rozhovory. Po prázdninách Pavla vystřídal náš vikář Jiří Ježdík, který je studnicí různých znalostí a zajímavé rozhovory a lidská blízkost na biblických hodinách pokračují. Téměř všichni účastníci biblických hodin zůstávají na zpívání.
V uplynulém roce byla rekonstrukce kostela naším hlavním tématem. Této, na poměry našeho sboru velké akci se musel podřídit chod všech běžných sborových setkání a aktivit. Zejména bohoslužby nesly pečeť výjimečnosti, protože jsme byli hosty u našich bratří a sester v římskokatolickém kostele svatého Petra a Pavla v Radotíně na náměstí Václava Balého. Bohoslužby jsme tam měli pravidelně každou neděli od 17. června do 14. října.
I práce na kostele byla svým způsobem duchovní povahy. Prověřila nejen naši schopnost vzít za práci, ale i vzájemnou solidaritu, ochotu vzít na sebe odpovědnost a jeden druhého podporovat.
Ku shromážděním, která vybočují z běžného rytmu patří sborová dopoledne. V loňském roce jsme spolu se staršovstvem připravili dvě. V červnu byl naším hostem „potulný“ celocírkevní farář Petr Brodský s poutavým vyprávěním o zahraničních sborech naší církve na Ukrajině, v Polsku, v Rumunsku a Chorvatsku a na podzim u nás kázal nový smíchovský farář bratr Ivo Mareš a přednesl přednášku O evangelické spiritualitě.
Na jaře jsme jedno odpoledne naslouchali sestře farářce Daniele Brodské při vyprávění o návštěvě evangelíků v Mexiku, dívali jsme se na tamější úžasnou krajinu a představovali si jak může usnadnit křesťanská vzájemnost náročný život ve vysokých horách. V adventu jsme se setkali v pěkném počtu na odpolední kavárně, která se pro nás stala příležitostí k neformálním rozhovorům a společným přímluvám.
Dětská vánoční slavnost sice patří ke shromáždění běžného každoročního rytmu, ale v loňském roce byla přece něčím netradiční. Na podzim se ukázalo, že pro adventní divadlo nebude dost dětských herců. Přemýšlela jsem jak to udělat, abychom přece mohli tradiční divadlo hrát. V hlavě jsem už delší dobu nosila hru, která by nám přiblížila Boží vtělení jako odpověď na naše hledání pravdy v osobním rodinném životě. Ježíš narozený Marii a Josefovi zařazený do královského rodokmenu statečných mužů a žen. Nakonec hráli jednotlivé postavy dospělí a děti dostali role andělů. Nemohu posoudit, nakolik byla naše hra srozumitelná a inspirující pro publikum, ale pro nás herce, ochotné „dospěláky“ byla zážitkem a přítomnost všech malých andělů odměnou.
Lýdie Mamulová
Rok 2007 byl rokem dělným. Velkou část energie a času nám zabralo hmotné budování, kterým jsme si konečně vytvořili standardní zázemí pro svá setkávání. Během tohoto období jsme jako jednotlivci v sobě objevili nejrůznější nadání a schopnosti. A potěšitelné je, že jsme také objevili umocnění jednotlivých dovedností v rámci společného díla. Během loňského roku v našem povědomí daleko silněji zazníval důraz na zodpovědnost jednotlivce za celistvost mozaiky společně budovaného. A tak nebyl problém s desítkami hodin odpracovanými při svépomocných pracích. Nebyl problém při zajištění prázdninových bohoslužeb v náhradních prostorách. A i nadále není problém se zajištěním běžného provozu v našem kostele i kazatelských stanicích. Všem, kteří jsou s tím spojeni patří náš velký dík. A jestliže rok 2007 byl především rokem úspěšného hmotného budování sboru, logicky z toho plyne přání do letošního roku – objevme radost z poskytnutí vlastní individuality do mozaiky duchovního života našeho sboru. Objevme se navzájem, objevme, že naše rozdílnost není na překážku, ale naopak. V orchestru hraje mnoho rozličných hudebních nástrojů. Každý má svůj part a pokud jsou jednotlivé nástroje sladěny, zní jako celek mohutně a působivě. K tomu nám dopomáhej Bůh.
Radotín, únor 2008, kurátorka Běla Ulmanová